Coach je trenérský měsíčník. Možná by si někdo mohl myslet, že jsme se zbláznili, když vedeme hlavní rozhovor s nejúspěšnějším českým youtuberem. Ovšem pozor! Karel Kovář zvaný Kovy má bohatou sportovní minulost, hrál hokej, florbal či tenis. A na pozvání Českého olympijského výboru se zúčastnil ZOH v Koreji, odkud pořídil zajímavé reportáže. Ale hlavně: málokdo v této republice má větší vliv na generaci 15-20 let. Když vyvěsí svoje video na YouTube, zhlédne ho třeba milion lidí. A my trenéři přece působíme na mladé, nebo ne? Tak se zeptejme, jak to dělá.
Trenéři se snaží oslovovat hodně mladých lidí. Tobě se to podařilo. Jak jsi na to šel?
„Snažím se být autentický v tom, co dělám. V dnešní době to je pro lidi klíčové. A hlavně v tom pořád je asi nějaká náruživost, že mě to baví, že to nedělám pro zisk nebo… Že je tam pořád čistý cíl. Baví to lidi i mě samotného. Je to prostě vášeň.“
Když mluvíš o autenticitě, domníváš se, že současnému světu chybí?
„No, občas to tak může být. Třeba v showbyznysu, nebo když se budu držet populární kultury, tak to někdy postrádám u herců a zpěváků. Takže asi ano. Já si myslím, že v tomhle mají lidé, co dělají na YT, větší výhodu.“
Dovedeš si představit, co bys mohl udělat, kdybys chtěl ovlivnit lidi, aby sportovali?
„Ono je to vždycky o osobnostech. Já jsem měl za život třeba 10 různých trenérů. Ať už na florbal, nebo na hokej. A drtivou většinu z nich jsem respektoval. Byli to také oni, kteří mě nutili jít dál. Díky nim mě to bavilo. Takže za mě… Měl jsem štěstí na trenéry. Důležité je, aby to děti bavilo a aby v tom nacházely tu vášeň, což jsem většinou takhle měl. Ale setkal jsem se, nepřímo, i s těmi, které to už očividně tolik nebralo, a bylo to tam poznat. Něco jim chybělo.“
Podle tebe nejpozitivnější, co trenéři mají, je lidská osobnost?
„Určitě, ten osobní zápal. Třeba trenéři z mé zkušenosti ho převedli na celý tým nebo na nás jako jednotlivce třeba při tenisu. Dokázali nám předat tu svoji vášeň a vysvětlit nám, proč máme makat a proč to máme chtít dokázat, proč máme chtít vyhrát turnaj. Dokázali nás namotivovat. Silná osobnost je u trenéra asi úplně klíčová kvalita.“
Čeho by ses vyvaroval, kdybys byl trenérem družstva kluků kolem patnácti let?
„Já myslím, že tady platí stejná pravidla jako třeba u učitelů. Osobně bych se vyvaroval shazování jednoho člověka před ostatními, například.“
Co bys určitě udělal a neudělal?
„Co bych udělal? Určitě bych se snažil jim porozumět. A co bych neudělal? Určitě bych se nestavěl tak, že jsem starší, že všemu rozumím jedině já. Určitě bych nechtěl dělat věci stále tím samým způsobem. Snažil bych se přizpůsobovat tomu, co ta děcka baví nebo zajímá, a asi i experimentoval, nestát na jednom místě, ale také se vyvíjet.
