Sazka eLEAGUE Článek

Příběh Emericksona: Třináct let ve Zbrojovce, FIFA jako náhrada

njc
18. 5. 2021 12:25 Sdílej:

Jan „Emerickson“ Krupička patří mezi nejznámější české FIFA esportovce a streamery. Ještě před Fifou se ale věnoval fotbalu, kde třináct let reprezentoval Zbrojovku Brno. Zranění ale jeho působení utnulo. „Dlouho jsem se z toho dostával,“ popisuje Emerickson konec fotbalové kariéry.

Konec fotbalové kariéry a začátek hraní

Většina Fifařů to má tak, že hrají nebo sledují fotbal a tím se dostanou k Fifě. Měl jsi to podobně?
„Bylo to přesně, jak říkáš. Byl jsem celkem nadanej na sporty, a i díky strejdovi jsem se nakonec dostal k fotbalu. On hrál v té době za Brno a často jsme spolu kopali na dvoře. Takže když mi bylo pět šest let tak jsem začal s fotbalem a následně mi strejda ukázal i svět her, většinou těch sportovních. Mě pochopitelně nejvíc vzala FIFA.“

Jaké jiné pařby jsi hrál?
„Co si pamatuji, tak kromě Fify jsem hodně jel i NHL. Zkoušel jsem také Madden (americký fotbal), který mě celkem bavil, i když dodnes neznám ty pravidla a nějak náhodně jsem tam klikal ty taktiky. Celkem mě bavilo i NBA. Ale nehrál jsem to klasické, spíš NBA Street. Dostal jsem ho totiž jako jedinou hru k PlayStationu 2.“

Proč jsi nakonec skončil s fotbalem a přesedlal na Fifu?
„Po třinácti letech fotbalové kariéry přišlo nepříjemné zranění. Do té doby jsem měl samozřejmě nějaké menší zdravotní problémy, tohle ale bylo závažnější. Objevila se mi cysta mezi čtvrtým a pátým obratlem a vystřelovala mi bolest do celé pravé nohy. Jelikož jsem o tom nic nevěděl, tak jsem si nejdřív myslel, že to má něco společného s tou nohou, takže jsem chodil po doktorech s tím, že mě bolí noha, ale doktoři nic nenašli. Tak mě poslali na vyšetření, až se přišlo na to, že to vystřeluje ze zad.“

Emerickson občas nazuje kopačky i po konci fotbalové kariéry • Foto instagram.com/emethegod

Na jak dlouho tě to vyřadilo ze hry?
„Pokud si dobře pamatuji, tak jsem fotbal nehrál rok a půl. Následně už jsem se k fotbalu nevrátil.“

Nemrzí tě někdy, že to takhle skončilo?
„Určitě mě to hodně mrzí, dlouho jsem se z toho dostával a nebylo to úplně jednoduchý rozhodnutí. Nejhorší na tom zranění bylo asi to, že jsem nevěděl, jak dlouho to bude trvat. U většiny vám to doktor řekne. Tady to ale mohlo odejít stejně, jako to přišlo. Mohly to být dva týdny, mohl to být měsíc, rok… Nakonec to po roce a půl přebolelo, chuť vrátit se do toho kolotoče už ale nebyla taková. Rozhodl jsem se, že budu hrát spíš rekreačně a půjdu si třeba jednou týdně zakopat do haly. Už jsem se k tomu tedy nevrátil a začal se věnovat streamování a hraní.“

Je to hodně teoretická otázka, ale myslíš si, že kdyby se ti to zranění nepřihodilo, tak jsme nyní mohli sledovat Jana Krupičku v první lize?
„Těžko říct, můj hlavní cíl to byl. Tedy, hlavním cílem bylo dostat se někam do světa, protože jako malej sníte o tom, že se dostanete do Premier League, budete hrát Ligu mistrů… Bohužel už se to nedozvíme. Skončil jsem někdy v sedmnácti letech a v té době se to začne lámat. Vím, že hodně kluků začalo chodit po hostování a do „Áčka“ Zbrojovky už se nedostali a hrají nižší soutěže. O to bych já nestál, když už u nás hrát, tak první ligu.“

Cesta streamováním

Přiblížila tě právě ta dlouhá pauza k hraní her a streamování?
„Po třinácti letech jsem měl najednou velkou spoustu volnýho času. Ale v té době, kdy se to stalo, jsem vůbec nepředpokládal, že bych to mohl hrát profesionálně. Daleko víc jsem ale začal hrát a koukat na streamy a na videa na YouTube. Začal jsem něco odkoukávat a zkoušet to a postupem času jsem se začal přihlašovat do turnajů. Celkem mě to chytlo a našel jsem se i v tom streamování. V té době moc lidí na Twitch nekoukalo, mně se to ale líbilo daleko víc než YouTube. Bylo to svižnější, dynamičtější a přišlo mi super, že ten streamer na to reaguje hned live a není to předpřipravený. V hlavě jsem si říkal, že by bylo fajn to vyzkoušet.

Ze začátku jsem to bral jen pro zábavu, nedokázal jsem si představit, že by z toho mohly být nějaké peníze.“

Jaký byl tvůj úplně první stream?
„Pamatuju si, že to bylo na Štědrý den, jen přesně nevím ročník, možná to byla FIFA 15. Bylo to přímo na PlayStationu 3, který jsem dostal k Vánocům. Byl jsem do toho takový šílenec, že jsem ještě ten večer zapnul stream z konzole, kde to bylo extrémně jednoduchý. Na tom streamu byl i celkem fajn počet lidí, byl jsem úplně neznámý (bylo tam něco kolem 40-50 diváků). Byl jsem mile překvapenej a hned ten první stream mě dost bavil.“

Emerickson je přes dva roky reprezentantem AC Sparta Esports • Foto AC Sparta Esports

Myslíš, že tím způsobem, kterým jsi streamoval dřív, by ses uchytil i nyní? Ty nároky jsou přeci jen úplně jinde.
„Já jsem měl tu výhodu, že jsem začal brzo a těch streamerů tady moc nebylo. Vím, že byli youtubeři, ale streamování se tu moc lidí nevěnovalo. Je to složitá otázka, zda bych se i nyní prosadil. Možná bych se k tomu musel stavět jinak, protože teď je toho contentu hodně, je tu spousta hráčů, kteří hrají profesionálně a snaží se o ty výsledky. Pak je tu podle mě málo streamerů, kteří se snaží jen o ten content, všichni jdou většinou jen na ty výsledky. Já jsem odmala soutěživej, tak bych to měl možná těžší, jelikož bych šel taky na výsledky. Přijít do toho kolotoče, kdy už jsou tady streameři, kteří mají ranky a profesionální smlouvy, by možná bylo daleko těžší.“

Ty už streamuješ přibližně šest let. Rostl tvůj stream postupně, nebo přišel nějaký boom?
„Myslím si, že každý rok je tam nějaký nárůst. Není tam žádný pokles, není tam nějaká stagnace. Za to jsem hrozně rád, že ten kanál se postupně rozvíjí a jde to pořád do větších obrátek. Možná největší zlom bylo od úspěchu na turnaj V4 v Maďarsku.“

Byl to také zlom v tvé esportové kariéře?
„Určitě.“

Esport a nervozita

V Maďarsku jsi ještě byl jako free agent, následně si hrál pod JRC a v roce 2019 jsi přešel do Sparty. V té době jsi měl i nabídky ze zahraničí, vybral sis nakonec správně?
„Určitě ano. Stoprocentně. Já jsem se koukal, jestli ještě vůbec ty esportové organizace fungují, a nedokázal dohledat.“

Jan Krupička, alias Emerickson je profesionálním hráčem eSportového týmu pražské Sparty • Foto www.sparta.cz

Ty máš tu kuriozní historii, že jsi Brňák žijící v Ostravě a reprezentující Spartu. Dostával jsi to někdy sežrat?
„To bych neřekl, jen rodina a kamarádi si z toho někdy dělají srandu, ale to nic není. Když se nad tím zamyslím, tak je to vynikající kombinace, myslím si, že nic lepšího na naší FIFA scéně není.

Spíš se mi stává, že si lidi automaticky myslí, že jsem z Prahy, když přijdou na stream a vidí logo Sparty. Ptali se mě, jestli budu na dalším zápase a já jim pak musím vysvětlovat, že jsem z Ostravy. Oni se často diví, ale není to podmínka, že bys musel bydlet ve městě týmu, za který hraješ, má to tak víc hráčů.“

Hodně hráčů tomu svému celku ve Fifě fandí v reálném fotbale. Měl jsi ke Spartě nějaký vztah předtím, než jsi přišel do její esportové sekce?
„Neměl jsem žádný extra vztah k žádnému klubu kromě Brna, Přeci jen jsem tam třináct let hrál, a to ve vás pochopitelně něco zanechá. Pořád na Brno rád vzpomínám a fandím jim v první lize a doufám, že se udrží. Nikdy jsem ale o sobě neprohlašoval, že jsem fanoušek nějakého klubu u nás.“

Na streamu jsi často uvolněný, je tam určitá parta lidí, se kterou se můžeš jakkoli a o čemkoli bavit. Jsi ještě někdy na streamu nervózní?
„Ne, že bych byl nervózní kvůli streamu, ale když je nějaká kvalifikace nebo turnaj, tak je vždycky taková lehká nervozita. Ale to je spíš natěšenost. Nejhorší je to čekaní, než něco začne, pak už je to v pohodě, ale co se týče streamu, tak nejsem nijak nervozní. Možná když je nějaký nový projekt, tak bych byl trochu nervózní. Ty streamy se celkově snažím vést přirozenou cestou.“

Ani při rekordním streamu, kdy jsi hrál o perfektní víkendovou ligu a měl jsi přes 4 500 diváků, tak se nedostavila nervozita?
„Cítil jsem, že ten tlak se každým vyhraným zápasem zvyšoval. Blížil jsem se tomu vysněnému cíli, takže ten tlak samozřejmě byl, možná i lehká nervozita. Ale že by se mi hrálo hůř a měl bych svázaný ruce, tak to ne. Spíš si myslím, že mě to dohánělo kupředu, já mám rád ten tlak.“

Co tedy vnímáš jako svůj největší úspěch ve Fifě? Je to ten český rekord ve víkendové lize (117-0), nebo již zmiňované třetí místo na V4 turnaji v Maďarsku?
„Úspěch na turnaji je něco jiného než úspěch ve víkendové lize. Hodně mě těší, že je to český rekord, který jsem dokázal uhrát pár týdnů po Mariosovi. Je to v top 3 mých úspěchů, nevím, jestli je to úplně největší, chci být úspěšný především na těch turnajích. Jsem ale zvědavej, jestli to dokáže někdo v tomto ročníku nebo v blízké době překonat.“

Emoce Emericksona po postupu v kvalifikaci eRepre • Foto twitch.tv/erepre

Přeješ víc svým spoluhráčům, nebo na kluby nehledíš a přeješ přátelům?
„Mám to na obě strany stejně. Chci, abychom jako Sparta vyhrávali jako tým, ale pořád tu Fifu hrajeme za sebe. Samozřejmě někde v konkurenčních týmech mám také dobré kamarády a přeju to i jim. Držím palce většině kluků, se všema vycházím dobře, ale samozřejmě chci, aby se dařilo naší Spartě.“

Pohled veřejnosti a život esportovce

V prvním rozhovoru na Spartě jsi říkal, že bys chtěl klub reprezentovat dobře i v reálném životě. U širší veřejnosti je to často těžší, myslí si, že esportovci jen sedí u počítače, mají nadváhu a nic nedělají. Potkáváš se s tím často? Snažíš se ukázat, že to tak není?
„Já si myslím, že lidé, kteří to sledují a dají tomu šanci, tak na esport rychle změní názor. Ten hráč nemusí být hned tlustej a mít nulovej vztah k tomu sportu. Myslím si, že třeba 90% hráčů, kteří hrají Fifu nebo jiné sportovní hry, tak to vychází z lásky k tomu sportu, který dřív třeba hrávali, nebo ho pořád hrají. Takový názor, který jsi zmiňoval, mívají hlavně lidi, kteří se na ty turnaje nepodívají a o těch hráčích si nic nechtějí zjistit.“

Emerickson je přes dva roky reprezentantem AC Sparta Esports • Foto AC Sparta Esports

Udržuješ se i přes koronu v kondici? Děláš nějaký sport?
„Popravdě se teď nijak v kondici neudržuju, snažím se hlavně pushovat to hraní a stream, ale nebudu lhát, že jsem nepřemýšlel, že bych si šel zaběhat a tak, ještě jsem se k tomu ale nedostal.“

A stravu dodržuješ?
„Nijak extra, jím, co mi přítelkyně uvaří a nikdy jsem se u tohohle nijak moc nehlídal, myslím si, že mám až moc dobrý spalování. (směje se) Ať sním cokoliv, tak budu hubenej, mám to tak i po rodičích.“

Když se vrátíme k rodičům, jak na streamování a hraní nahlíželi a nahlížejí nyní?
„Ze začátku to hraní brali spíš jako zábavu a jak přišla střední a vysoká, tak byl názor klasickej, že bych se měl spíš věnovat tomu učení, že to hraní mě nejspíš neuživí. Ale to bylo taky kvůli tomu, že rodiče o tom tolik nevěděli a já jim to musel nějak ukázat a vysvětlit. Když přišly turnaje, tak se hlavně tou V4 ten názor zlomil (100 tisíc, nabídka Sparty a ze zahraničí). Od té doby mě podporují úplně naplno.“